Jiří Matějů: Utopie6. 11. – 12. 12. 2015
Výstava v Hauch Gallery představuje výběr z díla malíře Jiřího Matějů z posledních dvou let. Autor působí na české scéně jako solitér, který nerušeně a soustředěně rozpracovává v ústraní svůj specifický výtvarný pohled a prezentuje se na výstavách převážně mimo centrum dění hlavních galerií. Přitom se jeho výtvarný jazyk vyznačuje neobvyklou filosofickou hloubkou a kontinuálně se vyvíjející výtvarnou zručností (získanou restaurátorskou činností). Matějů se dlouhá léta zajímá o psychologii, buddhismus, filosofii a další vědy, jejichž studium považuje pro výtvarného umělce za naprosto přirozené. Své názory a náhled na svět a různé skutečnosti si již několik let vyměňuje s filosofy Miroslavem Petříčkem a Václavem Bělohradským. Matějů svoji tvorbu definuje jako vizuální metaforu; profesor Petříček to dále rozvedl slovy: „Barva se na obrazech autora stává metaforou světla.“
Barva a linie jsou základními stavebními prvky obrazů Matějů, jejichž výsledná kompozice může zprvu působit technicistně, ale do jednotlivých struktur je vtisknut jistý lidský rozměr. Vyjevuje se hrou se zrakovým smyslem. „Zajímá mě výhradně tvář obrazu, nikoliv tvář na obraze. Vyprávění, narativní podtext se snažím nahradit podtextem metafory, vizuální metaforou, aby se viditelné mohlo stát vizuálním. Abstrakce, příběh barvy samotné, v níž lze cítit potkávání jednoho s druhým, tedy cosi bytostně společného, spojujícího,“ popisuje svou tvorbu Matějů, pro něhož v tuto chvíli znamená barva jeho pojetí utopie, ostatně odtud pramení název výstavy. „Taková utopie může mít i adjektivum mentální nebo i intuitivní. Na cestě k ní se snažím neztratit směr, nezbloudit,“ dodává Matějů.
V nejnovějších dílech, která jsou součástí výstavy, dochází k zásadní formální proměně – pro Matějů charakteristické symetrické sítě čar postupně mizí a nahrazuje je už jimi naznačený bezbřehý prostor. Tento pohyb k ještě prostší a abstrahovanější formě se odehrává přirozeně, nadneseně můžeme tvrdit, že byl pouhou otázkou času v autorově vývoji. Hmotu linie nahrazuje zmačkané plátno v celé ploše obrazu, jako například v triptychu (Místo setkání první, druhé a třetí) nebo jen v části rozměrného plátna. Těmto dílům vždy předchází studie v podobě zmačkaného papíru, v níž autor studuje struktury asymetrické symetrie, kterou můžeme pozorovat například na vodní hladině, jejíž jednolitá plocha je vlastně složeninou z mnoha malých vlnek. V monumentálním obraze Tobě, který nejsi předmětem mé zkušenosti protíná tato struktura ve zlatém řezu více než pět metrů dlouhé plátno. Vzhledem ke své velikosti musel být tento obraz malován v provizorním prostoru stodoly na chalupě a pouze při denním světle, bez použití jakéhokoliv umělého osvětlení. Plátno nelze shlédnout jedním pohledem, povzbuzuje k chůzi podél jeho délky a je třeba se několikrát zastavit.
Autor se ve své tvorbě nepřímo dotýká některých aspektů pozdní modernistické malby, v těchto posledních pracích snad ještě více principů zohledňované abstraktním expresionismem, konkrétně jednou z jeho linií Colour Field Painting. Jeho představitel Mark Rothko ohlašoval vývoj malířství směrem k jasnosti, k eliminaci všech překážek mezi malířství a ideou, ideou a divákem. Za jednu z těchto překážek však Rothko považoval geometrii. Jeho formálním jazykem se stala barva, světlo, hieratická dispozice, plochy, abstraktní tvary, symetrie a rozměr. Zatímco divák nahradil opuštěnou obrazovou plochu; něco podobného se nyní odehrává v dílech Matějů. Jednotné pole barvy a monumentální rozměr obrazu diváka obklopují. Vzniká dramatický vztah, ve kterém povrch s nejasnou dráždivou (ne)barevností a fyzickým zásahem předkládá něco, co je nad rámec tělesnosti malby samotné. Oporou tohoto nekonečného abstrahování je konzistentní touha vyjádřit pocit a význam složité myšlenky jednoduchým vyjádřením.
Vedle výše zmíněných obrazů našla na výstavě své místo série 99 jednoduchých akvarelových kreseb. Tyto kresby vznikaly při večerech na podzim a v zimě loňského roku, na rozdíl od obrazů, které byly předmětem denní činnosti Matějů. Jsou reminiscencí na čáru a jejich formát sešitu napovídá, že do nich proniká snaha zen buddhistického myšlení po prostotě. Barevné skvrny rozpíjejí linie a narušují potřebu kontrolované činnosti. Jako by kresby vypovídaly o křehkosti a dočasnosti lidské existence, podobně jako dualita asymetrické symetrie v monumentálním obraze a triptychu. Jejich počet, nejvyšší dvojčíslo, nabývá s variacemi krácení, potažmo s možnostmi instalace tohoto bloku – jedenkrát 99, jedenkrát 33 a 66, třikrát 33 – řadu konotací, s nimiž autor jindy pracuje v poeticky pojatých názvech děl.
Monika Doležalová
Jiří Matějů (narozen 1960 ve Šternberku) je absolventem malířského ateliéru Bedřicha Dlouhého na pražské Akademii výtvarných umění (1988–1994). V letech 1995 až 1997 zde působil jako odborný asistent, nejprve Bedřicha Dlouhého a následně Miloše Šejna. V roce 1999 strávil rok na residenčním pobytu ve Spolkové republice Německo. V roce 2004 získává roční stipendium v prestižní Pollock-Krasner Foundation v New Yorku.Dílo Jiřího Matějů bylo představeno na mnoha kolektivních i samostatných výstavách, například v Galerii hlavního města Prahy (na společných výstavách: Prostor pro intuici, 2007; Fundamenty & Sedimenty / Vzpoura hraček, 2011 a samostatné výstavě: Mezi mnou a Tebou na Staroměstské radnici, 2011), v Domě umění města Brna (Česká malba generace 90. let, 2011), na Novém zlínském saloně (2005 a 2008) atd. Jiří Matějů patří k autorům, s nimiž dlouhodobě spolupracuje Hauch Gallery. V roce 2012 uspořádala tato galerie ve svém předchozím působišti jako Prinz Prager Gallery samostatnou výstavu Jiřího Matějů s názvem Souhvězdí vlka. Jeho dílo bylo také prezentováno na úvodní výstavě Hauch Gallery – Overture I, která představovala určitý segment současné abstraktní a konceptuální malby.V současné době autor žije a pracuje střídavě v Praze a nedaleko Plzně ve svém mimopražském ateliéru.
The exhibition at Hauch Gallery features selected works by painter Jiří Matějů dating from the last two years. Jiří Matějů is a solitary figure on the Czech scene, working quietly and intently on developing his own unique artistic style and presenting himself at exhibitions mainly outside the center of activity of prominent art galleries. At the same time, his visual language is characterized by an unusual philosophical depth and continually improving craftsmanship (acquired through his restoration work). For many years Matějů has been interested in psychology, Buddhism, philosophy and other sciences, the study of which he considers to be perfectly natural for an artist. He has exchanged his views and opinions on the world and various facts for several years with philosophers Miroslav Petříček and Václav Bělohradský. Matějů defines his work as a visual metaphor; Professor Petříček has further elaborated it by saying, “In Matějů’s paintings, color becomes a metaphor of light.”The basic building blocks of Matějů’s paintings are color and line, whose resulting composition may look technicist at first glance, but in each structure there is an imprint of human dimension. It is revealed through a play with the sense of sight. “I am only interested in the face of a painting, not in a face in the painting. I am trying to replace storytelling and narrative subtext by the subtext of a metaphor, a visual metaphor, so that what is visible could become visual. I aim at abstraction, the story of color itself, in which one can feel an encounter with one another, i.e., something fundamentally common, a link,” describes his work Matějů, for whom at the moment color means his conception of utopia; hence the exhibition’s title. “Such a utopia can also be mental or intuitive. I try not to lose direction, not to stray on the way towards it,” says Matějů.In Matějů’s recent works, which are presented at the exhibition, there has been a fundamental formal transformation – the symmetrical networks of lines typical of Matějů gradually disappear and give way to infinite space which has been implied by them. This move to an even simpler and more abstract form has happened naturally; we can say with exaggeration that it was just a matter of time of the artist’s development. The line as such has been replaced by a crumpled canvas either over the entire area of the painting (for example, in the triptych First Meeting Place, Second Meeting Place, Third Meeting Place), or only a part of a large canvas. These paintings are always preceded by studies in the form of crumpled paper, in which Matějů examines structures of asymmetric symmetry, such as can be observed on the water surface, whose uniform area is a composite of many small waves. In the monumental painting To You Who Are Not the Subject Matter of My Experience this structure subdivides the canvas which is more than five meters long in golden ratio. Given its size, this painting had to be done in a makeshift barn at a cottage in countryside, and only during daylight, without using any artificial lighting. The canvas cannot be taken in at a glance; the viewer is made to walk along its length and stop several times.Matějů in his work directly refers to some aspects of late Modernist painting, and his latest paintings take into account even more the principles of Abstract Expressionism, specifically one of its tendencies, Color Field Painting. Its representative Mark Rothko heralded the development of painting towards clarity and elimination of all obstacles between the painting and the idea, the idea and the viewer. However, Rothko considered geometry to be one of these obstacles. His formal language was color, light, hieratic layout, surfaces, abstract shapes, symmetry and size. While with Rothko the viewer has taken the position of the abandoned area of the painting, something similar is taking place in Matějů’s works. The viewer is surrounded by the uniform field of color and the monumental size of the painting. There is a dramatic relationship in which the surface with an obscure irritating (non-)color scheme and physical manipulation presents something which goes beyond the physical aspect of painting itself. This infinite abstraction is underpinned by a consistent desire to express the feeling and meaning of a complex idea in a simple way.In addition to the above-mentioned paintings, there is a series of 99 simple watercolor drawings. These drawings were created during evenings in the autumn and winter of last year, unlike paintings done by Matějů during daytime. They are reminiscent of the line, and their book format suggests that they are guided by the pursuit of simplicity of Zen Buddhist thought. The lines are washed out by color stains which disrupt the need for controlled activity. The drawings seem to testify to the fragility and temporality of human existence, like the duality of the asymmetric symmetry in the monumental painting and the triptych. Their number, the highest double digit, acquires many connotations with its division and by extension the installation options of this series – once 99; once 33 and 66; three times 33 – with which Matějů sometimes works in the poetic titles of his works. Monika DoležalováJiří Matějů (born in 1960 in Šternberk) graduated from the Painting Department of Bedřich Dlouhý at the Academy of Fine Arts in Prague (1988–1994). From 1995 to 1997 Matějů worked there as an assistant, first to Bedřich Dlouhý and subsequently to Miloš Šejn. In 1999 Matějů spent one year as artist-in-residence in the Federal Republic of Germany. In 2004, he received a year scholarship of the prestigious Pollock-Krasner Foundation in New York.Jiří Matějů’s art has been presented at many group and solo exhibitions, including the Prague City Gallery (joint exhibitions: “Space for Intuition”, 2007; “Fundamentals & Sediments / The Revolt of Toys”, 2011; solo exhibition: “Between You and Me” at the Old Town Hall, 2011 ), the House of Art in Brno (“Czech Painting by the 1990s Generation”, 2011) and the New Zlín Salon (2005 and 2008). Jiří Matějů belongs to artists cooperating with Hauch Gallery for a long time. In 2012, this gallery, previously known as Prinz Prager Gallery, organized a solo exhibition by Jiří Matějů entitled “Lupus Constellation”. His work was also presented at the opening exhibition of Hauch Gallery – “Overture I”, which featured a segment of contemporary abstract and conceptual paintings.At present Jiří Matějů lives and works alternatively in Prague and near Pilsen in his studio outside of town.
foto: Martin Polák
