Ladislav Jezbera: Attractor16. 9. – 29. 10. 2016
Kurátorka: Monika Čejková
Tvorba Ladislava Jezbery se podobá pohybu napříč dějinami sochařství druhé poloviny 20. století. Jezbera studoval v ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka a absolvoval u Jana Ambrůze na brněnské FaVU VUT. Neplatí však za tradičního sochaře, vytváří instalace, objekty i díla dvojrozměrná vycházející z morfologie amerických minimalistických sochařů šedesátých a sedmdesátých let. Dlouhodobě například reaguje na místně specifické realizace Roberta Morrise nebo Carla Andreho. Zejména dříve Jezberou používané prosté materiály připomínají zase odkaz umělců arte povera. Spojujícím momentem je zpochybnění pozice sochařství, které dnes můžeme z jistého úhlu pohledu považovat za vyčerpané. Přesto je postavení Jezberovy tvorby na místní umělecké scéně dost specifické.
Curator: Monika Čejková
The work of Ladislav Jezbera follows developments in the history of sculpture from the second half of the 20th century. He studied under Vladimír Preclík and then under Jan Ambrůz at the Faculty of Fine Arts at the Brno University of Technology. However, he does not consider himself a traditional sculptor, as he creates installations, objects and two-dimensional works based on the morphology of the American minimalistic sculptors of the 1960s and 1970s. For a long time, Jezbera’s work has responded to the site-specific realizations of artists such as Carl Andre or Robert Morris. Early in his career he also used simple materials that recalled the legacy of the arte povera movement. The galvanizing moment for his career was his questioning of the position occupied by sculpture, which from a certain perspective can be considered an exhausted art form today. His work occupies a specific position in the local art scene.
Jezbera pochází z Hořic, z oblasti s bohatým nalezištěm pískovce se silnou kamenickou a sochařskou tradicí. Studoval na místní věhlasné Střední průmyslové škole sochařsko-kamenické a nyní na ni dojíždí jako pedagog. Tradice dobře zvládnutého řemesla se prolíná celým jeho dílem a je konfrontována s moderní produkcí, hmotou, tvary i poučeným divákem. Vědom si těchto reálií, stávají se pro něj východiskem pro destrukci nám dnes povědomých tvarů, v nichž jsou analyzovány určité matematické, geometrické vztahy a fyzikální jevy. V minulosti Jezbera použil k rozkladu například symbiotického působení nesourodých látek – zavěsil citrony, které odkapáváním kyseliny citronové narušovaly povrch pod nimi nainstalovaných mramorových dlaždic (Zátiší s citrony, výstava RUSTIC, Galerie u Dobrého pastýře, 2007). Podobný princip materiálové destrukce opakovaně používal také na bloky polystyrenu, když je nechal doslova rozkládat agresivními osvěžovači vzduchu. (Poprvé je takto použil na výstavě „Předzjednaná harmonie“ v 2003 v Domě umění v Českých Budějovicích). V těchto projektech rovněž reagoval na některé sociální a historické otázky; při práci s mýdlovými pilinami chtěl poukázat na skutečnost, že během druhé světové války byla mýdla vyráběna z lidského tuku, použití ovoce bylo reakcí na nadmíru současné produkce a plýtvání potravin. Z tohoto hlediska zůstává nejradikálnější instalace Zlatá žíla z roku 2002 situovaná do prostor kravína. Jezbera ji realizoval v podstatě nelegálně – od stropu spustil igelit s kravskou močí, která se gravitací formovala do ubíhající linie. Při pohledu na fotografie přibližně čtyřicet metrů dlouhého úběžníků je nutno připustit, že v použití a gestu materiál obstál z hlediska estetické kvality. Zmíněné realizace obsahovaly princip procesuálnosti. V nejnovějším projektu Attractor ustupuje do pozadí stejně jako vytyčený sociálně-společenský konflikt a útok na čichové či hmatové smysly. Proces se odehrává v ateliéru a my jsme pozorovateli jeho ustálené podoby.
Jezbera comes from Hořice, an area with a rich deposit of sandstone and a strong tradition of sculpture and stonework. He studied at the famous Secondary School of Sculpture and Stonework in Hořice and now teaches there. The tradition of well-mastered craft permeates his work and is then confronted with the challenges posed by the educated art consumer and the issues of mass, modern production methods and shapes. Aware of these realities, he transforms them into a basis for deconstructing familiar shapes in which certain geometric, mathematical and physical phenomena are usually analyzed. In the past, the materials he has used for these de-compositions have included, for example, the symbiotic effect of various heterogeneous substances on one another, such as suspending lemons and incising them so that citric acid drips from them and disrupts a surface installed beneath them made of marble tiles (Still Life with Lemons, “RUSTIC” exhibition, Gallery U Dobrého pastýře, 2007).
The artist has also repeatedly deployed a similar principle of material destruction using blocks of polystyrene which he has literally allowed to decompose by exposing them to aggressive air freshener. (He first used this technique for his exhibition entitled “Pre-Established Harmony” in 2003 at the House of Art in České Budějovice). In these projects he has also responded to some historical and social questions; when working with soap powder, for example, he wanted to reference the fact that during the Second World War soap was produced from human fat, while his use of fruit in his compositions was a response to the current excessive overproduction and waste of groceries. From this perspective, his most radical installation is Gold Vein 2002, which was situated in the space of a cowshed. Jezbera essentially realized the installation illegally – from the ceiling he suspended a plastic bag full of cow’s urine, which gravity then formed into a line swinging back and forth. When one looks at the photographs of what is approximately a 40-meter-long line between vanishing points, it must be recognized that in terms both of the gesture and of its use, the material stands up in terms of aesthetic quality. The implementation of that installation involved the principle of process. In his most recent project, Attractor, the artist recedes into the background, as do social-societal conflicts and assaults on our olfactory and tactile senses. A process is playing itself out in the studio, and we are observers of the forms into which that process settles over time.
Název výstavy „Attractor“ v Hauch Gallery (česky „atraktor“) poukazuje na zájmy o matematické a fyzikální jevy. Atraktor je podle výkladového slovníku „konečným stavem systému, do kterého dynamický systém v čase směřuje a je přitahován“. Příkladem může být kyvadlo v momentě, než je vychýleno z rovnovážné polohy. V kontextu Jezberovy tvorby můžeme spatřovat význam tohoto stavu ve směru dimenze, k níž se jeho práce ubírají – tzn. jejich situování na pomezí balance blízkosti možného pádu, řádu a chaosu. Nejpatrnější je to na místně specifické instalaci Antropický princip. Kompozice z průmyslově vyráběných modulů polystyrenu způsobuje z určitého pohledu závrať z pádu. Kolaps byl principem některých prací již zmíněných amerických umělců, např. Richarda Serry. S monumentálními elipsami směřoval vývoj Serrovy tvorby od momentu kolize k dezorientaci diváka, který se ocital v novém vztahu k povrchu a k okraji díla – jeho pohled se při procházení elipsami orientuje směrem vzhůru, ale zároveň je obalamucen vychylováním a nakláněním se plátu. Carl Andre zase naopak svými na podlaze prezentovanými díly situoval diváka do nové pozice vůči horizontálně umístěnému exponátu. Oba pracovali s nekonformností jeho situace. Na podobné zkušenosti rozvíjí Jezbera své instalace. Antropický princip přímo reaguje na možnosti výstavního sálu Hauch Gallery; inspirací byl místní vysoký strop a otevřený prostor.
Použité bloky polystyrenu vznikaly výbuchem jednotlivých částí ve formě a pro autora vizualizují chaos. „Celý projekt Attractor stojí na prolínání něčeho zdánlivě neslučitelného, a to je řád a chaos. Objevují se zde určité principy s počátkem v řádu, do kterých ale vždy vstupuje projev chaosu. Mým setrvalým programem je zkoumání i materie, které jsou průmyslově vyráběny nebo postupují do průmyslu. Někdy mě zajímá nahodilý proces, když dojde v ustáleném výrobním procesu k chybě a vznikne určitá externalita, něco, co je nevyžádáno průmyslem. Například v instalaci z polystyrenu jsem pracoval s určitou chybou, jež vznikla ve výrobním procesu – tj. špatné promísení hmot. Výroba je nastavená tak, aby vystupovaly pravoúhlé kompaktní formy a určitou chybou vznikl vizuálně zajímavý moment, kdy se střetl tmavý materiál se světlým a vznikla zajímavá organická struktura,“ popisuje komplexně svůj projekt Jezbera.
The title of the exhibition at the Hauch Gallery refers to the artist’s interest in mathematical and physical phenomena. According to the dictionary, an attractor is “the final state towards which any dynamic system evolves over time and towards which it is attracted” – an example is a pendulum at the moment it is tipped from its balance point. In the context of Jezbera’s oeuvre, we can see the significance of this state with respect to the direction of the dimensions towards which his own work is heading – i.e., their situation on the border of a balancing point that is close to a tipping point, the point between order and chaos. This is most apparent in the site-specific installation Anthropic Principle. The composition, made of industrially-produced modules of polystyrene, causes the viewer, from a certain perspective, to experience the dizziness of a fall.
Collapse was the principle of several works by the American artists already mentioned as inspiring Jezbera, such as those by Richard Serra. With his monumental ellipses, the development of Serra’s oeuvre headed from moments of collision towards the disorientation of the viewer, who finds himself in a new relationship with the edges and surface of the work – his gaze is oriented upward as he walks around the ellipse, but at the same time is tricked by the deflection and tilting of the slab itself. Carl Andre, on the other hand, by presenting his works on the surface of the floor, put the viewer into a new position with respect to the horizontal situation of the exhibit. Both artists worked with the non-conformity of the exhibit’s situation. Jezbera develops his own installation on the basis of a similar experience. Anthropic Principle directly responds to the opportunities afforded by the exhibition hall of the Hauch Gallery; his inspiration was the high ceiling and open space of the site.
The blocks of polystyrene that he uses were created by exploding the individual segments inside of forms, and are a visualization of chaos for the artist. “The entire project of Attractor stands on the interpenetration of two seemingly incompatible things, namely, chaos and order. Certain principles here begin in a state of order, but the expression of chaos always enters into them. My constant program is to examine materials that are industrially manufactured or part of industrial processes. Sometimes I am interested in the random processes that occur when steady production processes produce errors and certain externalities come into being that were never envisioned by the industry. For example, in this installation made of polystyrene, I have worked with a certain amount of errors that originated during the manufacturing process, i.e., the materials were not correctly mixed. The production is set up so that compact, rectangular forms are the end result, but because of a certain mistake, a visually interesting moment came about when bright material clashed with dark material and an interesting, organic structure was produced,” Jezbera says of his project.
Zinscenovaný proces založený na expanzi hmoty za pomoci gravitace se prolíná i ostatními díly. V práci Attractor se Jezebera vrací ke zmíněnému Zátiší s ovocem a podrobuje zkoušce propustnosti mohutný blok carrarského mramoru. Namísto kyseliny citronové však tentokrát nechává do mramoru vsakovat barevný inkoust. Tento proces na začátku částečně definuje umístěním látky. Samotná absorpce je však procesem samovolné reakce, jež zůstane v zafixované podobě. Tuto techniku uplatňuje také v sérii menších mramorových objektů CMYK M, které nejsou přímo součástí výstavy, ale je možné je v Hauch Gallery shlédnout. Jejich měřítko umožňuje snáze odhalit některé snahy o uplatnění např. Fibonacciho posloupnosti nebo pokus o znázornění teorie strun. Vedle způsobu Jezberovy práce s mramorem je zajímavý již výběr tohoto materiálu. Autor si často vybírá ty, jež do značné míry z běžného života i současného umění vymizely nebo jejich užití není tolik obvyklé, a ohledává rozsah jejich základních vlastností. Přesto právě k organické struktuře mramoru se v poslední době mladí umělci rádi vracejí. Jeho struktura se stává vyhledávaným vizuálním prvkem. S mramorem pracují buď ve zprostředkované podobě – tedy přenášením jeho estetiky – či z něj práce vytvářejí přímo. Zmínit můžeme například tvorbu Johna Miserendina, Analie Saban nebo Any Graff.
Rozpínání látky je i tématem dvojdimenzionálních vystavených děl; v případě pigmentových kreseb dochází k expanzi skrze jednotlivé výpustky. Krajina poté I a Krajina poté II je návratem ke starším pracím s vyjetým motorovým olejem. „Poprvé jsem ropu použil v díle Horizonty jiných krajin, kdy jsem naplnil sáčky ropou, která v uzavřeném materiálu vzlínala. Tato realizace vznikla tematicky pro výstavu v Ostravě. Mělo to evokovat prapůvod této matérie – z rostlinných zbytků. Současná práce vytváří dojem až apokalyptické krajiny. Nic zde po radikálním ději nezůstalo – v podstatě jsou to vyklidněné krajiny.“
Monika Čejková
The other works also involve staged processes based on the expansion of a mass using gravity. In Attractor, Jezbera returns to Still Life with Fruit, subjecting a massive block of Carrara marble to a test of permeability. Instead of citric acid, this time he lets colored ink soak into the marble. In the beginning, the process is partially defined by the location of the substance, but the actual process of absorption is a spontaneous reaction that retains a fixed form. This technique was also applied to a series of smaller marble objects, CMYK M, that are not included in the exhibition, but images of them will be possible to see at the Hauch Gallery. Their scale makes it easier to detect attempts to use, for example, the Fibonacci sequence, or an attempted representation of string theory. Besides Jezbera’s way of working with marble, his general choice of material is also interesting. He often selects materials that have largely disappeared both from everyday life and from contemporary art, materials no longer commonly used, and examines the extent of their basic properties. It is precisely the organic structure of marble to which young artists recently have preferred to return. Its structure is becoming a sought-after visual element. These artists work with marble either in mediated form – by transferring its aesthetics into other media – or directly create works from it. Here we can mention, for example, the work of John Miserendino, Analia Saban and Ane Graff.
The stretching of fabric is also the subject of the two-dimensional works exhibited here; in the case of the drawings using pigments, their expansion occurs elliptically. Landscape After I and Landscape After II are returns to earlier works using motor oil. “I first used petroleum in my piece Horizons of Other Landscapes, in which I filled bags with petroleum that wicked into the closed-up fabric. The implementation of that theme came about for an exhibition in Ostrava. It was supposed to evoke the origins of that substance, which comes from the remains of plants. The current piece creates the impression of an almost apocalyptic landscape. Nothing remains after some radical event has transpired – essentially, these are mellow landscapes.”
Ladislav Jezbera (narozen 1976 v Hořicích) studoval v Ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka (1995–1998) a posléze v Ateliéru socha – prostor – instalace Jana Ambrůze (1998–2001) na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT. Od roku 2014 je pedagogem Střední průmyslové školy sochařsko-kamenické.
Dílo Ladislava Jezbery bylo představeno na mnoha kolektivních i samostatných výstavách. Například na společné výstavě v Národní technické knihovně (Cesty mohou být rozličné, 2015), v Topičově saloně (Konkret-ism 1967/2015, 2015), v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně (Zlínský salon 2003, 2006, 2008 a 2014), v Galerii moderního umění v Hradci Králové (Velké ticho, 2013), v Galerii Makráč Makromolekulárního ústavu AV v Praze (Syntetické polymery v umění, 2013), ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (Nejmladší, 2003) nebo v Moravské galerii v Atriu Pražákova paláce v Brně (Od soumraku do úsvitu, 1999). Samostatné výstavy měl v Galerii Jiří Putna v Brně (In situ, 2013), v Galerii Makráč Makromolekulárního ústavu AV v Praze (Černočerně, 2011), v Galerii Die Aktualität des Schönen... v Liberci (Cargo, 2011), v Galerii u Dobrého Pastýře v Brně (RUSTIC, 2007), v Domě umění v Českých Budějovicích (Předzjednaná harmonie, 2003), v Moravské galerii v Atriu Pražákova paláce v Brně (ODEURS, 2001) nebo v Domě umění města Brna, G 99 (Prostorové realizace 2000–2001, 2001).
Ladislav Jezbera patří k autorům, s nimiž Hauch Gallery dlouhodobě spolupracuje. Jeho dílo bylo součástí úvodní výstavy Hauch Gallery – „Overture I”, která představovala určitý segment současné abstraktní a konceptuální malby.
V současné době autor žije a pracuje v Hřídelci u Lázní Bělohrad.
Ladislav Jezbera (born in 1976 in Hořice, Czechoslovakia) studied at the Sculpture Studio under Vladimír Preclík from 1995 to 1998 and then at the Studio of Sculpture-Space-Installation under Jan Ambrůz from 1998 to 2001 at the Faculty of Fine Arts at the Brno University of Technology. Since 2014 he has been teaching at the Secondary School of Sculpture and Stonework in Hořice.
His works have been shown in many group and solo exhibitions. He was featured in the group exhibition at the National Technical Library (“The Paths Can Diverge”, 2015); at the Topič Salon (“Concrete-ism 1967/2015”, 2015); at the Regional Gallery of Fine Art in Zlín (“Zlín Salon” 2003, 2006, 2008 and 2014); at the Gallery of Modern Art in Hradec Králové (“Big Silence”, 2013); at the Makráč Gallery of the Macromolecular Institute of the Academy of Sciences in Prague (“Synthetic Polymers in Art”, 2013); at the Trade Fair Palace of the National Gallery in Prague (“The Youngest Artists”, 2003); and at the Moravian Gallery in the Atrium of the Pražák Palace in Brno (“From Dusk to Dawn”, 1999). His solo exhibitions took place at the Jiří Putna Gallery in Brno (“In situ”, 2013); the Makráč Gallery of the Macromolecular Institute of the Academy of Sciences in Prague (“Blackblack”, 2011); at the Die Aktualität des Schönen Gallery in Liberec (“Cargo”, 2011); at the Gallery u Dobrého Pastýře in Brno (“RUSTIC”, 2007); at the House of Art in České Budějovice (“Pre-Established Harmony”, 2003); at the Moravian Gallery in the Atrium of the Pražák Palace in Brno (“ODEURS”, 2001), and at the City of Brno House of Art, G 99 (“Spatial Realizations 2000–2001”, 2001).
Ladislav Jezbera is one of the artists with whom the Hauch Gallery has long collaborated. His work was part of our first-ever exhibition, “Overture I”, which introduced a certain segment of contemporary abstract and conceptual painting.
He currently lives and works in the village of Hřídelec near the town of Lázně Bělohrad.
Výstava vznikla za materiální podpory společnosti BACHL.
The exhibition has been realized thanks to the financial support of BACHL.
