Overture II.1. 10. – 31. 10. 2015
V květnu tohoto roku zahájila svou výstavní činnost galerie Hauch (dříve Prinz Prager Gallery) v zrekonstruovaném prostoru bývalé industriální haly v Karlíně. Úvodní projekt s názvem Overture I. představil jednu z výstavních poloh galerie – abstraktní a konceptuální tvorbu českých i zahraničních autorů napříč generacemi. Výstava prezentovala dílo například Stanislava Kolíbala, s nímž Hauch Gallery dlouhodobě spolupracuje, Jiřího Matějů, Dana Hanzlíka, Evžena Šimery či Ladislava Jezbery a dalších. Zapůjčeno na výstavu bylo plátno významného německého umělce Gerharda Richtera s názvem Grey z roku 1973 ze širšího stejnojmenného cyklu.
Druhá část Overture zahrnuje výběr děl deseti autorů opět bez generačního omezení na základě jednoduchého referenčního klíče a tím je důraz na předmětnou malbu a její různé polohy, například figurace a realismus. Ani přehlídka Overture II. tedy neklade žádné společné téma nebo konkrétní přístup, s vyjma toho, že se často jedná o psychologicky zatížené práce. Jednotlivá díla reprezentují své autory a vedou diváka určitým směrem. V některých částech výstavy pak dochází k přecházení z jednoho světa a formy více razantněji, jako je tomu například u Jakuba Janovského či Jana Vytisky. Sklon každého z nich k expresivnímu projevu vychází přirozeně z odlišného zázemí. Naopak v části, kde se setkává obraz s názvem Křeslo (2015) Jakuba Špaňhela spolu s plátnem Martina Herolda Dvojice (2014) zachycujícího v noci možná již uschlé květiny dochází k nenucenému prolínání. Lidská přítomnost zde není zobrazena explicitně, ale tušíme, že se pohybuje v blízkosti objektu či ten sledujeme těsně po jejím odchodu. Zmínění autoři (vyjma Špaňhela) patří spolu s Tadeášem Kotrbou, Zuzanou Ondrouškovou a Ondřejem Basjukem k mladší generaci umělců představené výstavou.
Ondroušková (*1986) pro výstavu vytvořila instalaci meších formátů z cyklu Vzpomínka a fakta (2014– 2015) doplněného portrétem ze souboru V náznacích sebe (2013). Její dílo je specifické ženské citlivosti, která proniká do techniky koláže aplikované v kresbě i v malbě. Některé výjevy z prvního zmíněného cyklu jsou zatřené lakem na podlahu a tak získávají silný lesklý povrch.
Vedle mladších autorů je prezentováno dílo zavedených umělců Josefa Bolfa, Jakuba Hoška, Zbyňka Sedleckého a Jakuba Špaňhela. Bolf i Hošek jsou představeni starší i novější prací. Tří starší tušové kresby Bolfa (2004) jsou spolu s menším portrétem dívky (Hlava dívky, 2015) vystaveny vůbec poprvé. Doprovází je plátno Nemocnice (2010). Hoškův černý noblesní a zároveň lehce děsivý objekt z roku 2008 (Bez názvu) je instalován vedle rozměrného plátna Broken Cash Machine z letošního roku.
Přehlídky Ouverture I. a II. nepředstavují definitivní výběr autorů ani směr, kterým se chce Hauch Gallery ubírat. Mají za cíl v úvodu, před vlastním výstavním programem, navodit prostředí a rámec, v němž se bude galerie pohybovat formou přehlídek, samostatnými, skupinovými i tematickými výstavami a v budoucnu účastí na veletrzích současného umění v zahraničí.
Monika Doležalová
The Hauch Gallery (formerly Prinz Prager Gallery) began exhibiting in May this year in a renovated industrial hall in Karlín. The initial project, entitled Overture I, introduced one of the gallery's aspects—abstract and conceptual works from Czech and foreign artists of all ages. The show presented artists such as Stanislav Kolíbal, with whom Hauch Gallery has a long-standing collaboration, Jiří Matějů, Daniel Hanzlík, Evžen Šimera and Ladislav Jezbera. The renowned German artist Gerhard Richter's 1973 work, Grey, from the broader cycle of the same name, was borrowed for the exhibition.
The second part of Overture again includes a selection from authors of all ages based on a simple reference key with the emphasis on objective art and its various aspects, such as figuration and realism. In the same vein, then, Overture II does not follow either a common theme or a specific approach except for the fact that many of these works are psychologically loaded. The individual works represent their authors and guide the viewer in a certain direction. Certain areas of the exhibition embody transitions between various worlds and more dynamic means of expression, for example in the case of Jakub Janovský and Jan Vytiska. Their tendencies towards expressive manifestation stem, naturally, from differing backgrounds. Conversely, in the area where Jakub Špaňhel's Armchair (2015) meets Martin Herold's Couple (2014), capturing flowers—perhaps already dead—at night, there is an unforced convergence. Although no human being is shown here explicitly, we sense that someone is close by or has recently departed. Together with Tadeáš Kotrba, Zuzana Ondroušková and Ondřej Basjuk, the aforementioned artists (with the exception of Špaňhel) are part of the young generation presented at the exhibition.
For this show, Ondroušková created small installations from her Remembrance and Facts cycle (2014–2015), rounded out with a portrait from the In Hints of Myself collection (2013). Her work is characterized by a feminine sensitivity that permeates the collage technique used in her drawings and paintings. Some of the tableaux from the former cycle are painted over with floor varnish.
The work of established artists Josef Bolf, Jakub Hošek, Zbyněk Sedlecký and Jakub Špaňhel is presented alongside the younger artists' work. The pieces by Bolf and Hošek include both new and older works. Three of Bolf's older Indian ink drawings (2004) are grouped with a small portrait of a girl (Head of a Girl, 2015), here exhibited for the very first time. These are accompanied by Hospital (2010). Hošek's black, elegant and at the same time slightly horrifying 2008 installation (Untitled) is placed next to this year's voluminous Broken Cash Machine.
Overture I and II do not represent a definitive selection of artists or a direction in which Hauch Gallery would like to go. Their aim is, from the outset and ahead of the actual exhibition programme, to suggest the environment and the framework within which the gallery will move by way of shows; solo, group and thematic exhibitions; and, in the future, involvement in contemporary art fairs abroad.
